Významné osobnosti z historie obce

Vladimír Holan

V roce 1968 prohlášen národním umělcem, je kandidován na Nobelovu cenu za literaturu.

Do Všenor jezdíval za svou maminkou.

Básník se velice rád vracel na Černolické skály, které rovněž zvěčnil ve svém básnickém díle.

V roce 23.12. 1998 vyšel v Magazínu Mladá fronta článek Josefa Mlejnka "Bude nebe měkké, nebo tvrdé?", v kterém "hovoří" básník Stanislav Zedníček o Holanově vztahu ke své matce:

… Bylo jí asi čtyřiaosmdesát let, když zemřela. Dostala chřipku a horečky a nevydržela to. Pro mě byla jako moje druhá matka. Býval na ni úžasný pohled, když s námi sedávala a dívala se už jakoby do jiného světa - v posledních letech už téměř neviděla. Byla velmi vzdělaná a pomáhala Vladimírovi například překládat Rilkeho, protože uměla dobře německy. Velice ráda čítávala ruské realisty - Dostojevského, Tolstého, Někrasova. Měla ve Všenorech malý dům, kam jsme ji s Vladimírem jezdili navštěvovat. Jinak jsme také zajížděli do Dobřichovic. Vladimír ovšem nikdy neříkal Dobřichovice, ale Do-břicha-více. Do břicha toho ale tehdy moc nebylo, protože o jídlo byla nouze…..

V roce 2000 se uskutečnila přednáška Dr. Vladimíra Justla o Vladimíru Holanovi ve Všenorské knihovně. Dr. Justl při té příležitosti přednesl báseň:

Podzim ve Všenorech

Mlha…Les topí zelenou chvojí…
Pták sedí modelem vlastnímu tichu…
Neovroubený, roztřepaný list v nulové poloze
tuší slovo tak těžké, že by je musela odnést
neudržená kniha…
i nejdelší báseň světa
zůstává při názvu a její konec chybí.
Ale ten, kdo už ji začal a neví jak dál,
měl by se vrátit k prvnímu verši.