Marina CVETAJEVOVÁ

"Vaší prosbě, abych přednášela, nemohu vyhovět... ten, kdo přednáší, musí být především přesvědčen, že v nějakém oboru zná víc než ostatní - a já o žádném takovém oboru nevím. Z katedry se musí mluvit poučným tónem, a já se dokážu jen dohadovat, přesvědčovat, ale ne poučovat...
Velmi ráda Vás uvidím... bude-li pěkné počasí, projdeme se (tady je nádherné okolí), bude-li pršet nebo padat sníh, posedíme doma, popovídáme si, přečtu Vám verše... Má adresa je: Všenory č. 23 (pp. Dobřichovice). Pojedete do stanice Všenory, náš dům je téměř na konci vesnice, na vršku, poznáte ho podle jasně modrého plotu..."

Z dopisu Anně Teskové
VŠENORY, 5. 12. 1924

Přiznám se, že jméno světově uznávané ruské básnířky Mariny Cvetajevové (1892-1942) jsem poprvé slyšela od kolegů lékařů z Moskvy, kteří přijeli v roce 1975 do Prahy. Tehdy jsem se hluboce zastyděla a snažila jsem se v knihovně vypůjčit její básně, abych se o literární osobnosti uznávané také ve Francii, Německu, Anglii a USA dozvěděla víc. Až ve čtvrté knihovně mi byla nabídnuta sbírka "Pražské vigilie", uspořádaná Hanou Vrbovou a vydaná Lidovým nakladatelstvím v roce 1969, v době uvolnění. Z této knihy pocházejí také úryvky z dopisů, adresovaných přátelům.
Tenkrát jsem měla možnost zeptat se pamětníka, filologa a svého strýce, prof. dr. Vladimíra Šmilauera, který měl k literárním kruhům blízko a navíc ve dvacátých letech trávíval ve Všenorech většinu volného času s rodiči. Dozvěděla jsem se, že Marina Cvetajevová žila po své emigraci z Ruska čtyři roky v Mokropsech a Všenorech. Krátce předtím než našla pro rodinu byt, byla ubytována v hostinci "Pod lesem", naproti našemu domu čp. 291 ve Všenorech.
Marina Cvetajevová napsala za svého pobytu v Čechách snad své nejlepší básně, ale také žila čilým společenským životem, přijímala své přátele z ruské emigrace i z českých uměleckých kruhů. Vedla odtud korespondenci s Borisem Pasternakem a německým básníkem Rainerem Mario Rilkem, narozeným v Praze. A. Bachrachovi napsala:
"Bydlím tu od l. srpna 1922, bude to už. rok. Do Prahy se dostanu málokdy - jednou - dvakrát za měsíc..."

Mokropsy, 20. 7. 1923

Když Všenory slavily 900 let své existence, obrátila jsem se dopisem na představenstvo obce s návrhem, že by bylo vhodné ve vzpomínkové publikaci zmínit, jakou slavnou obyvatelku Všenory hostily, tím spíše, že šlo o velmi plodné, úspěšné a šťastné období básnířčina jinak krušného života. Nabídla jsem i pomoc s exponáty pro malou pamětní místnost, která by mohla být cílem nejen ruských návštěvníků Prahy a okolí. Odpověď byla poplatná své době: "připomínat budeme jen lidi, kteří se zasloužili o budování obce". Nechci být nespravedlivá, třeba návrh neprošel na vyšších místech, která si osobovala právo rozhodovat o všem. Nebylo by divu. Marina Cvetajevová emigrovala z Ruska na jaře 1922 po Velké říjnové revoluci jako ve světě uznávaná básnířka. Přes Berlín přišla do Prahy, kde však byl pro rodinu s dvěma malými dětmi (syn se jí narodil v Čechách) život nákladný a složitý. Ve Všenorech se jí zalíbila příroda i lidé. Na čtyři roky zde strávené vždy s láskou vzpomínala.
"Když přijedete, pohostím Vás nakládanými hříbky a zavařeninou, dokonce jsem jednou skleničkou pamatovala i na Vaši maminku, které houby tak chutnají. Mám plán: Uděláme si spolu krásný den. V Praze, přijedu za Vámi. Zajdeme si na Staré Město, někam, kde nejsou lidé, pak do kavárny, potom k Vám domu - hudba, verše. Má Vaše maminka ráda Chopina? Jestliže ano, poprosím ji, aby mi něco zahrála - je to můj milovaný skladatel..."

Z dopisu Anně Teskové
VŠENORY, 9. 9. 1925

V lednu 1926 odešla s českým stipendiem do Paříže, stále však tesknila po své prvé i druhé vlasti, po Rusku a Čechách. Po Mnichovu 1938 ztratila naději na návrat do Čech, rozhodla se pro návrat do Ruska. Její rodina však byla od samého začátku vystavena těžkým represáliím, syn padl v prvních válečných měsících a Marina Cvetajevová toto hořké rozčarování ze setkání s realitou v Rusku, tolik odlišnou od vysněného obrazu, od mládí v cizině idealizovaného, vyřešila pro sebe dobrovolným odchodem ze světa v prvních dnech roku 1942. V Rusku bylo pak uctívání a připomínka osobnosti a díla Mariny Cvetajevové projevem nesouhlasu s oficiální ideologií, která osobnosti ničila. Proto snad nebyla připomínka Mariny Cvetajevové žádoucí v té době ani u nás. Dnes se však mnoho změnilo a tak vidím vzpomínku na pobyt Mariny Cvetajevové ve Všenorech, v roce 100. výročí jejího narození, 50. výročí jejího úmrtí a 70. výročí příchodu do Všenor jako malinkou splátku na dluh, který mají Češi a obyvatelé Všenor k této významné umělecké osobnosti.

E. SEEMANOVÁ, Všenory

zpět

úvod